Reportáž americké televize CBS News zveřejněná 28. dubna 2004 upozornila na nehumánní zacházení s vězni zadržovanými americkými vojáky v irácké věznici Abú Ghrajb. Jak vyplývá z rozhovoru, který webu EuroZprávy.cz poskytl expert na Blízký východ Josef Kraus, pro další vývoj v okupovaném Iráku měla kauza nezanedbatelný význam. Nejenže byla v arabské společnosti interpretována jako ukázka západního pokrytectví a dvojího metru v otázce lidských práv, ale mobilizační potenciál záběrů ponižovaných muslimů následně dokázala využít militantní a teroristická uskupení v regionu, konstatuje politolog z Masarykovy univerzity v Brně. Dále vysvětlil například to, proč byl americký přístup ke kauze problematický a jakou roli obecně sehrály věznice a detenční zařízení v radikalizaci irácké společnosti po roce 2003.
Kauzu mučení vězňů ve věznici Abú Ghrajb je patrně dobré vnímat v širším kontextu války v Iráku a jeho následné okupace vojsky mezinárodní koalice v čele se Spojenými státy. Reportáž televize CBS News byla zveřejněna přibližně rok po dobytí Badgádu a pádu iráckého baasistického režimu. Nakolik byl vývoj v zemi po těchto událostech pro situaci ve zmíněné věznici podstatný?
Na vývoj vojenských a bezpečnostních operací příliš ne, ovšem na reputaci amerických vojáků a změnu z proamerického sentimentu na protiamerický v celém regionu rozhodně ano. Záběry byly hojně využívány v protiamerické propagandě, a to nejen ze strany islamistických skupin po celém Blízkém a Středním východě. Fakticky pomáhaly mobilizovat a rekrutovat dobrovolníky vstupující do různých militantních a teroristických uskupení. Samozřejmě záběry z věznice nebyly pro jejich vstup jediným důvodem, ale mobilizační potenciál měly značný.
K jakému účelu věznice Abú Ghrajb sloužila po svržení režimu diktátora Saddáma Husajna? Máme k dispozici informace, jaký typ vězňů zde převažoval v době, které se týkala kauza s jejich mučením?
Byla to doba, kdy se Američané snažili v Iráku zorientovat a primárně najít a potrestat prominenty režimu Saddáma Husajna viněné z genocidy, válečných zločinů, použití zbraní hromadného ničení a dalších závažných činů. Velká část vězňů tak byla označována – ačkoliv nikoli soudně průkazně – za baasisty a zločince spjaté se svrženým režimem. Abú Ghrajb sloužila jak k jejich detenci, tak výslechům, které se hodně podobaly těm z Gauntánama. Samozřejmě ne všichni věznění se opravdu provinili tím, z čehož je Američané podezírali, nebo jim to minimálně nebylo prokázáno. To v kombinaci s tvrdými výslechy na hraně mučení a ponižováním, které vyplavaly navenek, spustilo ostrou kritiku amerického přístupu k Iráčanům.
Oficiální pozice americké administrativy prezidenta George W. Bushe zněla, že praktiky ve věznici Abú Ghrajb představovaly izolovaný exces, nikoliv ukázku standardního postupu okupačních sil. Lze s odstupem dvaceti let a při pohledu na další vývoj v Iráku s takovým výkladem souhlasit?
Pouze z části. Tvrdé výslechy byly v souladu s americkými předpisy umožňujícími například waterboarding či spánkovou deprivaci a další věci. Ponižování způsobem, jaké bylo vyobrazeno na zveřejněných záznamech, už ale nikoli. A to se jednalo opravdu o pochybení jednotlivců. Ovšem nakolik se jednalo o izolovaný exces nedovedu posoudit. Dovedu si představit, že podobné věci se děly mnohem častěji a ve více amerických zařízeních. Problematický byl také americký přístup k věci, kdy se Američané spíše podobné incidenty snažili tajit, místo aby je aktivně vyhledávali či se jim systémově snažili zabraňovat. Ostatně celá kauza Abú Ghrajb nezpůsobila žádné zásadní systémové změny, došlo odsouzení pouze jedenácti příslušníků amerických ozbrojených sil, kteří většinou dostali spíše symbolickými tresty.
Reflektovala irácká společnost výši trestů, ke kterým byli odsouzeni někteří pachatelé? V kontextu toho, co jste zmínil, čtenářům připomeňme, že nejpřísnější rozsudek si vyslechla příslušnice amerických ozbrojených sil Lynndie Englandová, která si z tříletého trestu odnětí svobody odseděla přibližně polovinu, načež byla podmínečně propuštěna.
Reflektovala a interpretovala ji jako nezájem amerického systému o irácké vězně a lidská práva a jako ukázku pokrytectví a dvojího metru Západu jako takového. To opět jako střípek mozaiky zapadlo do sebe spolu s dalšími problémy přímo či nepřímo způsobených americkou vojenskou intervencí do Iráku v obraz arogantního, šovinistického a nepřátelského amerického okupanta, vůči němuž je třeba se přinejmenším vymezit, v lepším případě proti němu přímo vystoupit. Do nemalé míry to také delegitimovalo americkou snahu vypořádat se s iráckou minulostí prostřednictvím soudů s prominenty baasistického režimu a ustavit v zemi funkční systém vlády práva.
Jak velký dopad měla tedy celá kauza na další vývoj okupace Iráku koaličními jednotkami, v čele s těmi americkými?
To je problematické určit, protože tehdy se toho v Iráku dělo paralelně hrozně moc a vypreparovat pouze tento incident a označit ho například za příčinu propadu americké popularity a legitimity v zemi či za důvod k radikalizaci společnosti a zhoršení bezpečnostní situace úplně nelze. Ale je to jeden z dílů skládačky, která znamenala ve svém důsledku propad Iráku do chaosu a extenzivního násilí a ohromné pošramocení americké pověsti a legitimity nad zemí vykonávat jakoukoli správu.
Kauza s mučením vězňů byla v euroatlantickém prostoru hojně diskutována. Nakolik rezonovala v samotném blízkovýchodním regionu a tamních komunitách?
Ještě násobně více. Dostalo to hned několik rozměrů, respektive incident byl interpretován hned na několika úrovních a každá z nich způsobovala jiné problémy a škody. Interpretace v regionu byla velice rychle taková, že se nejednalo o exces několika jedinců, ale že to je důkaz toho, jakou neúctu mají Američané vůči místnímu obyvatelstvu, vůči Arabům či dokonce vůči muslimům (). V prvním případě šlo o etnicko-rasový podtext, v druhém o náboženský rozměr To způsobilo, že s obětmi, s nimiž by ostatně většina islámského světa vůbec nemusela vzhledem k jejich minulosti sympatizovat, se začali lidé ztotožňovat a soucítit. Byli to přeci Arabové jako oni, případně muslimové, kteří jsou ponižovaní nevěřícím vojákem či křesťanem-křižákem.
Otázkou zacházení s iráckými vězni ze strany příslušníků koaličních sil se zabývala zpráva amerického generála Antonia Taguby. Zveřejněna byla jen několik málo týdnů po reportáži CBS News. Můžeme vzhledem k takto krátkému časovému úseku vnímat její závěry jako relevantní? A nakolik se následně dařilo uvést do praxe klíčové doporučení dokumentu, tedy aby se vyšetřovatelé a dozorci napříště mnohem více řídili Ženevskými úmluvami?
Byla to zpráva vytvořena k uklidnění domácí americké i irácké veřejnosti, které byly incidentem rozrušeny. Navíc si byli Američané vědomi toho, že podobné věci nahrávají protivníkově propagandě a poškozují americkou pozici v celém regionu. Na druhou stranu Američané nestáli ani tak o to, aby k takovým incidentům nedocházelo, jako spíše o to, aby nebyly zveřejňovány. Dokument nenavrhoval žádné konkrétní kroky a jeho výstupem byl spíše obecný apel na lepší a důstojnější zacházení s vězni. Nakolik se to podařilo, není možné vzhledem k absenci dat adekvátně posoudit a změřit. Nicméně lze si názor udělat na základě dvou zásadních věcí: zaprvé, další podobné incidenty se sice sporadicky vyskytovaly, ale jejich rozsah i dopad byly výrazně menší. Zadruhé, americké věznice v Iráku byly dlouhodobě označovány za důležité místo pro radikalizaci zde internovaných i zbytku irácké společnosti.
Související
Osa zla chce změnit současný světový řád. Evropa podceňuje ruské vlivové operace, varuje poslanec Exner
Mandelu jako hlavu státu uznávali prakticky všichni Jihoafričané, uvádí afrikanista Skalník
Aktuálně se děje
včera
Češi ve třetím zápase na MS poprvé padli. Po bojovném výkonu prohráli se Švýcary až na nájezdy
včera
Vzácné prohlášení. Princ William promluvil o zdraví nemocné manželky Kate
včera
Tragická nehoda autobusu v Indonésii. O život přišli úspěšní studenti střední školy
včera
Nečekaná rána pro program MS v České televizi. Expert Antoš měl autonehodu na skútru
včera
Zemřel Arthur L. Irving, kanadský miliardář a naftař
včera
Rusové se připravují na nekonečnou válku, tvrdí Zelenského poradce
včera
Rusové odhalili hlavní problém ukrajinské armády
včera
RECENZE: Anifilm prořízl podvratný (anti)western Slide od animátorské legendy Billa Plymptona
včera
Němci mohou označovat AfD za extremistickou skupinu, rozhodl soud
včera
Tragický odpolední pád ultralightu na Jihlavsku nepřežil pilot
včera
Šance na polární záři bude i v dalších letech. Kvůli aktivitě Slunce
včera
Černý kašel v Česku: SZÚ eviduje dvě další úmrtí. Případů přibylo přes 1200
včera
Putin učinil osudové rozhodnutí: Zaútočí na NATO a tyto země, varují experti
včera
Ukrajina chce zvrátit postup Ruska. Vyměnila velitele zodpovědného za linii v Charkovské oblasti
včera
Migrační pakt nestačí. EU unie nedosáhla v otázce migrace dostačujícího pokroku, varuje Fiala
včera
Pomáhat Ukrajině za každou cenu? Slováky bráníme my a Česko, protože dali Kyjevu svá letadla, varuje Maďarsko
včera
Demokratické státy se musí bránit, tvrdí švédský premiér. Uvítal by americké jaderné zbraně
včera
Volby v Katalánsku: Stoupenci nezávislosti ztrácejí většinu v parlamentu
včera
Lavrov vzkazuje Západu: Pokud se chcete bít za Ukrajinu, Rusko je připraveno
včera
Zlevňování se nekoná. Ceny spotřebitelských výrobků v Česku opět rostou
Ceny spotřebitelských výrobků v Česku v dubnu vzrostly o 2,9 procenta ve srovnání s předchozím rokem, což představuje zrychlení oproti březnovému dvouprocentnímu nárůstu. Hlavními tahouny inflace byly ceny potravin, alkoholu a pohonných hmot. Vyplývá to z údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem (ČSÚ). V porovnání s předchozím měsícem se spotřebitelské ceny v dubnu zvýšily o 0,7 procenta.
Zdroj: Karolína Svobodová